kormoucení
Czech
editEtymology
editPronunciation
editNoun
editkormoucení n
Declension
editDeclension of kormoucení (neuter in -í/-ý)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | kormoucení | kormoucení |
genitive | kormoucení | kormoucení |
dative | kormoucení | kormoucením |
accusative | kormoucení | kormoucení |
vocative | kormoucení | kormoucení |
locative | kormoucení | kormouceních |
instrumental | kormoucením | kormouceními |
Further reading
edit- “kormoucení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957