Přeskočit na obsah

Bechlín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bechlín
Náves
Náves
Znak obce BechlínVlajka obce Bechlín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecRoudnice nad Labem
Obec s rozšířenou působnostíRoudnice nad Labem
(správní obvod)
OkresLitoměřice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 349 (2024)[1]
Rozloha15,24 km²[2]
Nadmořská výška209 m n. m.
PSČ411 86
Počet domů451 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduBechlín 85
411 86 Bechlín
ou.bechlin@tiscali.cz
StarostkaMgr.Pavlína Červenková
Oficiální web: www.bechlin.cz
Bechlín na mapě
Bechlín
Bechlín
Další údaje
Kód obce564575
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bechlín (německy Bechlin) je obec v okrese Litoměřice. Je vzdálená sedm kilometrů od Štětí a Roudnice nad Labem. V obci žije přibližně 1 300[1] obyvatel.

Název není odvozen ze středněhornoněmeckého výrazu pro potok, ale přivlastňovací příponou z osobního jména Bechla ve významnu Bechlův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Bechlin (1295),[4] Bechlin (1352),[5] in Bechlin (1380), de Biechlina (1385), de Bechlina (1404), na Bechlíně (1615), ve vsi Bechlinie (počátek sedmnáctého století).[4]

Zakladatelem vesnice pravděpodobně byl Bechlín z Bakova připomínaný roku 1290 v Ostrovském kodexu kapitulních knih jako Behlin de Bacow.[5] První písemná zmínka o Bechlíně pochází z roku 1295. O vesnici se tehdy dělili vladykové Oldřich z Bechlína, Zachař z Řisut a Byčen z Cítova, jejichž sídly byly poplužní dvory. Rozdělení vsi poté přetrvalo i v dalších staletích.[6]

Cítovskou část v letech 1394–1422 vlastnil Bavor starší z Cítova, který se o ni v období 1409–1422 dělil s Byčenem z Cítova a roku 1422 s Bavorem mladším z Cítova a z Bechlína. Určitý podíl patřil jako věno také Bětce z Cítova, vdově po Byčenovi, a když zemřela, začal vleklý spor o její majetek, který byl ukončen až roku 1457.[7]

Jiný díl vsi patřil koncem čtrnáctého století Janu Bechlínovi z Bechlína, který pocházel z rodu Kinských nebo Rostů z Prahy. On i jeho manželka Bonuše zemřeli roku 1394. Zanechal po sobě nezletilé děti Zikmunda a Annu, jejichž poručníci věnovali bechlínskému kostelu plat určitého sedláka z Bechlína. Zikmund dosáhl dospělosti nejspíše roku 1408 a oženil se s Annou, které věnoval část Bechlína jako věno. Zemřel za husitských válek. Jeho dědici se stali synové Jan, Vaněk, Budivoj a Rudolt. S výjimkou Rudolta roku 1430 bratři zapsali veškerý svůj majetek včetně dvora v Libkovicích Konatovi z Bílovic a Petříkovi z Lejen. Rudolt se po dosažení dospělosti ujal správy svého dílu vsi, ale stejně jako ostatní bratři zemřel bez potomků. O dědictví po něm se roku 1454 rozhořel spor, který jako jediný živý dědic vyhrál Petřík z Lejen.[7]

Majitelem třetího dílu vsi byl roku 1392 Petr Šlechtic z Říčan, který zadržoval desátky určené bechlínskému kostelu, a jejich placení přislíbil až roku 1406. Měl nejspíše dva syny, Jana Šlechtice a Ctibora, kteří v roce 1422 ke kostelu vykonávali podací právo. Jan sídlil v Bechlíně až do poloviny patnáctého století, kdy se postavil na stranu jednoty poděbradské.[7]

V blíže neznámé době byla ve vsi postavena tvrz, založená snad po roce 1493 a poprvé připomínaná roku 1522, kdy ji spolu s beřkovickým dílem vsi získal Jan Beřkovský ze Šebířova († 1544).[6] Po něm panství deset let spravoval Šebestián Beřkovský, ale roku 1554 došlo k dělení majetku, při němž Bechlín připadl jeho bratrovi[6] Vilému Beřkovskému ze Šebířova, který tvrz pravděpodobně obnovil.[7] Vilém zemřel roku 1585 a Bechlín zdědil synovec Mikuláš Beřkovský, mladší syn Vilémova bratra Radslava III. ze Šebířova. O deset let později zdědil také Beřkovice, k nimž Bechlín opět připojil. V roce 1597 Mikuláš dolnobeřkovické panství prodal Zikmundovi Belvicovi z Nostvic.[6] Patřila mu větší část Bechlína s tvrzí, zatímco menší díl byl součástí hornobeřkovického panství, tehdy zvaného běškovické.[7]

Nepotřebná tvrz v první polovině sedmnáctého století zanikla. V devatenáctém století z ní zůstával jen sklep, ale i ten byl roku 1871 rozebrán a stavební materiál byl použit při stavbě stodol. Stávala snad v blízkosti usedlosti čp. 94.[6]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. července 2023.[8]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

V šedesátých letech dvacátého století probíhal průzkum hydrogeologických poměrů České křídové pánve. V jeho rámci byl u Bechlína proveden vrt, který v hloubce 1204–1250 metrů v permokarbonských sedimentech zachytil zdroj silně mineralizované chlorido-sodné jodové železnaté vody se zvýšeným obsahem lithia a barya. Podle analýzy z roku 1967 voda obsahovala celkem 64,2 g·l−1 rozpuštěných minerálních látek. Ve vodě tehdy bylo kromě jiných prvků rozpuštěno 19 908 mg·l−1 sodíku, 36 797 mg·l−1 chloru, 1 586 mg·l−1 vápníku, 1 599 mg·l−1 hořčíku, 163,9 mg·l−1 železa, 5,3 mg·l−1 jodu, a 9,4 mg·l−1 lithia.[9]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Bechlín[10][11][12]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 852 864 888 940 997 978 1 054 842 869 765 717 684 695 682 754
Domy 143 151 160 161 165 176 220 229 355 217 198 241 248 255 265
Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Předonín.

Památky v obci

[editovat | editovat zdroj]
Vila Augustina Švagrovského
  • Nejstarší památkou ve vsi je kostel svatého Václava a zvonice, jehož základy jsou ze 12. století. Po požáru v roce 1666 byl kostel znovu postaven v barokním slohu.
  • Další památka je pseudorenesanční vila Augustina Švagrovského (vila Švagrovských) s hrázděným patrem, kterou vybudoval Jan Zeyer, bratr básníka Julia Zeyera. Také zde často pobýval Jan Neruda, který zde psal fejetony a napsal tu sbírku Písně kosmické (trávil čas na bechlínské hvězdárně).[13]
  • Bechlínská škola je podle dostupných informací jednou z nejstarších v litoměřickém okrese. První vyučování začalo 9. října 1786.[13] Po dlouhých jednáních byla stará škola zbourána a nahrazena novou, která byla v roce 1927 vystavěna na novém místě a funguje dodnes.

Místní části

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Bechlín, s. 42–43. 
  5. a b SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Bechlín, s. 124. 
  6. a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bechlín – tvrz, s. 23. 
  7. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v Podřipsku, s. 205. 
  8. Udělené symboly – Bechlín [online]. 2023-07-12 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. 
  9. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 22–23. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  11. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 295.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  12. Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Roudnice nad Labem, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. 
  13. a b JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Bechlín, s. 17. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]