Přeskočit na obsah

Fuit in provincia Boemorum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fuit in provincia Boemorum (případně Fuit in provincia Bohemorum, latinsky Byl v zemi Čechů), nebo též česky Utrpení Ludmily mučednice je latinsky psaná legenda o české světici sv. Ludmile. Text je velice strohý, napsaný prostým až úsečným jazykem. Datace vzniku kolísá od 20. let 10. století až po století dvanácté (z něhož se dochovaly rukopisy).

Nejstarší rukopisy pocházejí z 12. století. Někteří historici (například O. Králik) se proto domnívali, že legenda vznikla až okolo roku 1160 v Sázavském klášteře. Zásadním poznatkem pro stanovení jejího stáří by bylo zjištění, zda je předlohou tzv. Kristiánovy legendy, nebo je z ní naopak sama odvozena. Josef Pekař a po něm i Dušan Třeštík však dospěli k názoru, že obě díla mají společnou předlohu, dnes již nenávratně ztracenou. Podle historika Dušana Třeštíka legenda vznikla mezi lety 974 a 992 v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě.

Legenda Fuit se v celkovém obsahu nachází u Kristiána, který její jednoduchou latinu přeložil do svého svátečního stylu. Má ale také několik podrobností, které v Kristiánově legendě chybí. Celkově Kristiána buď potvrzuje anebo doplňuje a přináší tak řadu cenných historických údajů. Uvádí například Bořivoje jako prvního křesťanského knížete Čechů a vypráví o jeho křtu. Hlavní téma je však život svaté Ludmily a její smrt na Tetíně. Pokračování legendy Fuit, totiž přenesení jejích ostatků do Prahy, které se zachovalo v některých rukopisech, se považuje za pozdní dodatek.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Zajímavý a ne úplně rozřešený je vztah mezi latinskou legendou Fuit a krátkým vyprávěním v církevní slovanštině, jež vzniklo pravděpodobně na Sázavě a zachovalo se v ruských rukopisech z pozdního středověku. Předpokládá se, že oba texty mají společného předchůdce, ztracenou obšírnou ludmilskou legendu z poloviny desátého století. Jestli tato původní legenda byla psána v latině nebo ve slovanštině, není jasné.

První tři historická přemyslovská knížata Bořivoj, Spytihněv a Vratislav se podle Fuit dožila věku: 36, 40 a 33 let.

Je zde zmínka o tehdy běžné praxi přijímání pod obojí, kterou později obnovili husité.[zdroj?]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]