Přeskočit na obsah

Grumman XF5F Skyrocket

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Grumman XF5F Skyrocket
Grumman XF5F-1
Grumman XF5F-1
Určeníprototyp palubního stíhacího letounu
PůvodSpojené státy americké
VýrobceGrumman
První let1. dubna 1940
Vyřazeno11. prosince 1944
UživatelUS Navy
Vyrobeno kusů1
VariantyGrumman XP-50
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman XF5F Skyrocket byl prototyp dvoumotorového palubního stíhacího letounu. V době jeho vzniku začaly ve službě na amerických letadlových lodích jednoplošné letouny (Brewster F2A Buffalo, Grumman F4F Wildcat) vytlačovat dvouplošníky, přičemž jednoplošný Skyrocket byl novátorský i svou dvoumotorovou koncepcí. Objednán byl roku 1938 a první let absolvoval roku 1940. Na palubě letadlové lodě nebyl nikdy testován a nebyl ani zaveden do služby. Vznikla rovněž jeho pozemní varianta Grumman XP-50.[1]

Grumman XF5F Skyrocket

V roce 1938 americké námořnictvo vypsalo soutěž na paubní stíhací letouny, v rámci které se utkaly prototypy Grumman XF5F Skyrocket (tovární označení Grumman G-34), Bell XFL Airabonita a Vought F4U Corsair. Do sériové výroby se nakonec dostal poslední z nich. Dvoumotorová koncepce XF5F byla pionýrská, neboť prvním dvoumotorovým letounem, testovaným na palubě letadlové lodě, byl teprve v roce 1936 francouzský Potez 56E. V USA byl jako první v srpnu 1939 testován Lockheed XJO-3, což byl upravený letoun Lockheed Model 12 Electra Junior.[1]

Stavbu prvního prototypu XF5F-1 byla objednána 30. června 1938. První let prototypu proběhl 1. dubna 1940. Mezi přednosti letounu patřila mimořádná stoupavost, vysoká rychlost, dobrá obratnost a výhled z kabiny.[1] Nedostatečně dimenzovaný podvozk se při jednom z přistání s přistávacím hákem dokonce zlomil.[1] Prototyp byl průběžně vylepšován. V létě 1941 byla příď prodloužena mírně před náběžnou hranu křídla.[1] Upraveny byly rovněž motorové gondoly a chlazení, byly přidány aerodynamické kryty vrtulí a Kokpit dostal nový, nižší překryt, což znižovalo aerodynamický odpor letounu.[2]

Přestože XF5F prokázal své kvality, americké námořnictvo dalo přednost více konvenčnímu Grumman F6F Hellcat. Zkoušky Skyrocketu ale pokračovaly pro urychlení vývoje modernějšího palubního stíhače společnosti Grumman, který se na letadlové lodě prosadil jako Grumman F7F Tigercat. Prototyp XF5F definitivně dolétal, když byl 11. prosince 1944 poškozen při přistání na břicho.[1]

Byl to jednomístný dolnoplošník s dvojicí motorů Wright XR-1820-40 Cyclone. Krátký trup letadla nepřesahoval před nosnou plochu. Ocasní plochy byly dvojité. Letoun měl záďový zatahovací podvozek. Původně měl nést dva 25mm kanóny Madsen, ale protože nebyly k dispozici, byl vyzbrojen čtyřmi kulomety. Nejprve to byla kombinace dvou 12,7mm kulometů M2 Browning a dvou 7,62mm kulometů M1919 Browning. Konečnou konfiguraci představovaly čtyři 12,7mm kulomety M2 Browning.[1]

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[2]

Grumman XF5F Skyrocket
Grumman XF5F Skyrocket

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 615 km/h
  • Dostup: 11 000 m
  • Stoupavost: 1219 m/min
  • Dolet: 1800 km

V tomto článku byl použit překlad textu z článku XF5F Skyrocket na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g FOLPRECHT, Radek. Hlásil se i Zimmerman. Druhoválečné prototypy palubních stíhaček pro US NAVY. Technet.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 
  2. a b WRITER, Staff. Grumman XF5F Skyrocket [online]. Military Factory [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu XF5F Skyrocket na Wikimedia Commons
  • FOLPRECHT, Radek. Hlásil se i Zimmerman. Druhoválečné prototypy palubních stíhaček pro US NAVY. Technet.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online.