Přeskočit na obsah

Malvína Schalková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Malvína Schalková
Narození18. února 1882
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. března 1945 (ve věku 63 let) nebo 18. května 1944 (ve věku 62 let)
koncentrační tábor Osvětim
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
BydlištěPraha II
Povolánímalířka, kreslířka, grafička a výtvarnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malvína Schalková nebo též Malva Schalek (18. února 1882 Praha[1] – po 18. květnu 1944, nejpozději 23. března 1945 koncentrační tábor Osvětim) byla česko-rakouská židovská malířka a feministka pocházející z Prahy.

Narodila se jako nejmladší z pěti dětí v německy mluvící židovské rodině v Praze. Otec Gustav Schalek (1837–1889) pocházel z Prahy. Rodina bydlela na Ferdinandově třídě čp. 38 (dnešní Národní), kde otec vedl knihkupectví, antikvariát, obchod s hudebninami a uměleckými výrobky, který převzal po svém otci, antikváři Josefu Wolfovi Schalkovi[2] a rozšířil. Matka Balvina/Balduina, rozená Simonová (1853–1927), pocházela z Hořic.[3] [4] Po manželové smrti se podruhé provdala, za lékaře Ludwiga Schnitzlera a odstěhovala se i s dětmi do Vrchlabí.

Malvína navštěvovala Vyšší dívčí školu v Praze a dále školu ve Vrchlabí. Poté začala studovat malířství na Dámské akademii umění (Frauenakademie) v Mnichově. V roce 1910 i s matkou přesídlila do Vídně, kde pokračovala v soukromém vzdělávání a zůstala zde natrvalo. Strýc Joseph Simon (matčin bratr), vídeňský bankéř a průmyslník, jí zařídil malířský ateliér ve čtvrti Mariahilf, na Linke Wienzeile 6, přímo nad Divadlem na Vídeňce (Theater an der Wien). Tam se věnovala malbě a brzy se proslavila. V roce 1937 uspořádala ve svém ateliéru výstavu věnovanou výhradně portrétům žen, počínaje šestiletou neteří Lisou přes lékařky, novinářky a malířky až po zpěvačky.

V červenci 1938 byla nucena uprchnout před nacistickou perzekucí. Spolu se svou tetou Emmou Richterovou (rozenou Simonovou) a hospodyní Grete Kohn-Knollovou uprchla k bratrovi, Robertu Schalkovi (*1877) do Litoměřic, po okupaci Sudet do Prahy. Odtud byla 8. února 1942 deportována do koncentračního tábora Terezíně. Protože odmítla portrétovat jednoho z lékařů, kolaborujícího s nacisty, byla 18. května 1944 deportována do Osvětimi,[5] kde byla pravděpodobně v září téhož roku, nebo nejpozději 23. března 1945 zavražděna. Během svého pobytu v Terezíně vytvořila přes sto kreseb a akvarelů každodenního života v ghettu. Ty byly uchovány v úkrytu a část z nich později Lisa Fittko předala do sbírek Ghetto Fighters' House Museum (česky Dům bojovníků ghetta) v izraelském kibucu Lochamej ha-Geta'otIzraeli.

Malva Schalek zemřela svobodná a bezdětná.[6]

Pozůstalost

[editovat | editovat zdroj]

Uměleckou pozůstalost po válce postupně shromáždili příbuzní tří spřízněných rodin Simon-Schalek-Ekstein a zpopularizovala ji neteř Lisa Fittko, rozená Ekstein.

Všechny obrazy za války musely zůstat ve Vídni. Později bylo nalezeno jen asi 30 prací z tohoto období, z nich dva portréty přešly do Muzea města Vídně. Jeden byl na základě rozhodnutí Vídeňské restituční komise z roku 2006 v rámci reparací vrácen Malvíniným příbuzným,[6] konkrétně olejomalba, portrét herce Maxe Pallenberga v téměř životní velikosti.

Ženský akt (1917)
Neurčený interiér, 20.-30. léta
  • sestra Olga Schalek (1879–1917)
  • sestra Alice Schalek (1874–1956) – Za první světové války válečná zpravodajka a cestovatelka, před druhou světovou válkou emigrovala do USA a stáhla se do soukromí.
  • bratr JUDr. Robert Šálek/Schalek (1877–1963) – Byl právníkem a spisovatelem, jako soudce předsedal prvnímu procesu s Hitlerovým jasnovidcem Hanussenem, jako žurnalista do pozdního věku psal do českých i německojazyčných novin a překládal.
  • sestra Julie Schalek (1881–1959) – Provdala se za Ignaze Isaka Eksteina, s kterým měla děti Hanse a Elisabeth/Lisu Fittko.[7]
  • neteř Elisabeth Ekstein (*1909 Užhorod – 2005 Chicago), provdaná Fittko – Přečkala počátek druhé světové války v Německu a ve Francii, kde s manželem Hansem Fittkem (1902–1960) pomáhali emigrantům přes hranice do Španělska, než sami emigrovali přes Kubu do USA. Napsala rodinné paměti. Restituce Malvíniných obrazů v roce 2007 se nedožila.
  • synovec Bedřich (Fritz) Schalek (1913–2006), Robertův syn – Veterán druhé světové války, roku 1938 emigroval do Velké Británie, sloužil jako ženista v britské armádě a byl raněn.[8] Roku 1945 se vrátil do Československa, vstoupil do KSČ, z níž byl po roce 1968 vyloučen.
  • praneteř Dr. Catherine Stodolsky, rozená Ekstein (1938 Paříž – 2009 Mnichov)[9] – Historička, po restituci zkompletovala dostupnou kolekci obrazů.

Jejím hlavním oborem byly olejomalba a akvarel. Malovala především portréty židovské komunity, vídeňské i české, umělecké a intelektuální společnosti, také ženské akty, interiéry, zátiší a kytice. Konvolut obrazů, včetně několika rodinných portrétů, i několik kreseb z terezínského ghetta byly v letech 2014–2022 rozprodány v aukcích.[10]

  • Ida Frommer-Sonnenschein[11] s dětmi na louce, 10. léta (v majetku rodiny)
  • Pokoj Richarda Strausse ve vile Josepha Simona v Bad Ischlu
  • Portrét herce Maxe Pallenberga (1910), v letech 1952–2004 Muzeum města Vídně (restituce)
  • Ženský akt (1917)
  • Interiér vídeňského salónu herečky Kateřiny Schrattové, přítelkyně císaře Františka Josefa I., (1909); v0letech 1952–2004 v Muzeu města Vídně (restituce)[12]
  • Portrét synovce Hanse Eksteina (1908–1984)
  • Šestiletá Lisa a její pokojíček pro panenky (1915)
  • Dívčí portréty, Portrét neurčených manželů, Zátiší s kukuřičnými klasy, Zátiší s květinami ve váze

Její kresby z Terezína se vyznačují střízlivým realismem. Ředitel Uměleckého muzea v Baltimoru Tom L. Freudenheim v roce 1978 kresby charakterizoval jako „snad to nejlepší a nejúplnější umělecké dílo, které přežilo holokaust“. Nalezení kreseb po osvobození tábora bylo považováno za zázrak. Převzala je Malvínina neteř Lisa Fittko, část z nich si ponechala a další předala do uměleckých sbírek Domu bojovníků ghettakibuci Lochamej ha-Geta'ot v Izraeli.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malva Schalek na německé Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození Archivováno 15. 7. 2020 na Wayback Machine.židovské náboženské obce v Praze
  2. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  3. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  4. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  5. Achter Bericht, S. 91.
  6. a b Achter Bericht, S. 95.
  7. Rodokmen
  8. Bedřich Schalek (1913). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  9. Dr. Catherine Sylvie Stodolsky. geni_family_tree [online]. 2022-06-03 [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  10. Aukční portál Invaluable LCC
  11. Ida Frommer. geni_family_tree [online]. 2022-04-29 [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  12. Zpráva o restituci z roku 2007

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ilka Wonschik: „Es war wohl ein anderer Stern, auf dem wir lebten…“ Künstlerinnen in Theresienstadt. Hentrich & Hentrich, Berlín 2014, ISBN  978-3-95565-026-1.
  • Achter Bericht des amtsführenden Stadtrates für Kultur und Wissenschaft über die gemäß dem Gemeinderatsbeschluss vom 29. April 1999 erfolgte Übereignung von Kunst- und Kulturgegenständen aus den Sammlungen der Museen der Stadt Wien sowie der Wienbibliothek im Rathaus. (Restitutionsbericht, 2007). Wien 2008. – Celý text online (PDF; 1.2 MB) Archivováno 28. 10. 2021 na Wayback Machine.
  • BURKA, Jan. Malovat a přežít: v Terezíně mi bylo osmnáct: vzpomínky z let 1924-1945. 1. vyd. Praha: Oswald, 2007. ISBN 80-85433-97-4. S. 198. 
  • BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3. S. 110–112.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]