Přeskočit na obsah

Pordenone

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o italském městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Pordenone (rozcestník).
Pordenone
Pordenone radnice
Pordenone radnice
Pordenone – znak
znak
Pordenone – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška24 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálieItálie Itálie
Autonomní regionFurlansko-Julské Benátsko
Územní spolek obcíNoncello
Pordenone
Pordenone
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha38,21 km²
Počet obyvatel51 127 (2017)
Hustota zalidnění1 338,1 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.comune.pordenone.it
Telefonní předvolba0434
PSČ33170
Označení vozidelPN
ISTAT093033
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pordenone je italské město antického původu v regionu Furlansko-Julské Benátsko se středověkým historickým centrem, v současnosti je průmyslovým centrem regionu. V roce 2017 zde žilo přes 51 000 obyvatel. Do roku 2017 bylo správním centrem stejnojmenné provincie Pordenone.

Město leží v severozápadní části provincie, v údolí Benátska, jižně od benátských Alp, na řece Meduna, která se vlévá do řeky Livenza, a ta se u města Caorle vlévá do Středozemního moře. Sousední obce jsou: Azzano Decimo, Cordenons, Fiume Veneto, Pasiano di Pordenone, Porcia, Prata di Pordenone, Roveredo in Piano, San Quirino a Zoppola.

Lokalita byla osídlena v době antiky Římany, sloužila jako říční přístav, latinsky nazývána Portus Naonis. Podle archeologických výzkumů se Pordenone stalo raně středověkým centrem s nekropolí již před rokem 1000, poté se rozrostlo do dvou čtvrtí: Torre a Noncello. Prvního hospodářského a kulturního vrcholu město dosáhlo ve 13. století.

Roku 1257 je dobyl český král Přemysl Otakar II. a připojil ke svým územím. V roce 1270 se král prohlásil za pána Pordenone (latinsky „dominus Portusnaonis“), a význam své vlády vyjádřil také v opisu pátého typu své královské pečeti z roku 1270.[1] V roce 1276 byl nucen vrátit rakouské země a sousední panství císaři Rudolfu I. Habsburskému a v roce 1282 se Pordenone stalo osobním dědictvím rodu Habsburků, de facto enklávou rakouského arcivévodství na území Akvilejského patriarchátu. Hrad Torre s okolím se po nájezdech Gregoria da Montelongo v roce 1262 stal majetkem patriarchů z Aquileie, kteří je poté udělili v léno šlechticům z Praty a později vyměnili s pány z Ragogny.

Roku 1314 Pordenone získalo městská práva. Začalo profitovat z rozvoje řemesel a obchodu. Z té doby se zachovalo centrum v ose dóm-radnice-korzo s gotickými a renesančními domy.

Městské nezávislosti na Benátkách dosáhlo roku 1516. Do roku 1537 je ovládala aristokratická rodina d'Alviano, odměnou za věrnou vojenskou službu Bartolommea d'Alviano v Benátské republice. Tehdy byl zbudován nový přístav a rozvinul se dálkový obchod.

Město bylo vždy strategickou křižovatkou italsko-rakouských politických zájmů. Po období napoleonských válek bylo roku 1815 začleněno do rakouských držav pod království Lombardsko-benátské. Železniční spojení včetně železniční stanice Pordenone (1855) a výstavba silnice Pontebbana ovlivnily úpadek přístavu, ale podnítily podstatný průmyslový rozvoj, zejména dopravu pro bavlnářské továrny. V roce 1866 bylo Pordenone připojeno k Itálii. Za první světové války bylo město silně poškozeno a utrpěl zejména bavlnářský průmysl, který za hospodářské krize po roce 1929 zcela zkrachoval. Po druhé světové válce se místní firma Zanussi rozšířila na významného světového výrobce domácích spotřebičů. V roce 1968 bylo Pordenone ustaveno hlavním městem stejnojmenné provincie se stejným názvem, včetně území náležejícího Udine.

Po druhé světové válce bylo Pordenone i další města provincie systematicky obsazena vojenskými posádkami, aby bránila sovětské invazi z východu.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je město převážně průmyslové. Těžištěm produkce jsou domácí spotřebiče. Hlavním zaměstnavatelem je firma Zanussi (z koncernu Electrolux) a dodavatelé komponentů pro výrobu bílé techniky.

  • Pallazzo del comune - gotická budova radnice z let 1291-1395 s renesanční hodinovou věží
  • Corso Vittorio Emanuele - páteřní pěší komunikace starého města s gotickými a renesančními paláci
  • Il Duomo - dóm sv. Marka s kampanilou, ve zdivu středověká stavba, založená roku 1363, s barokním interiérem a zbytky renesančních fresek
  • Chiesa di Santa Maria degli Angeli - trojlodní gotická bazilika
  • Chiesa di San Giorgio - klasicistní kostel sv. Jiří s kampanilou
  • Castello - středověký hrad, zcela přestavěný na vojenskou pevnost, dosud je sídlem 132. obrněné brigády "Ariete" italské armády
  • Palazzo Ricchieri - gotická budova paláce na korzu, založená jako věžový dům ve 13. století; nyní sídlo městského muzea ("Museo civico")
  • Palazzo Rorario–Spelladi–Silvestri, sídlo městské galerie "Harry Bertoia"
  • Villa Galvani - novoklasicistní vila z roku 1826, s rozsáhlým anglickým parkem, rybníkem a galerií současného výtvarného umění[2], patřila rodině Galvani, podnikatelů- zakladatelů papírny (také v Cordenons) a keramických závodů, mecenášů umění.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. Jiří KUTHAN, Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, král zakladatel a mecenáš. Vydala Tina Vimperk 1993, s. 17-18; ISBN 80-85618-10-9
  2. Park v seznamu italských památkových parků a zahrad

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pordenone na německé Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]