Přeskočit na obsah

Nejvyšší číšník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nejvyšší číšník (latinsky summus pincerna, německy Oberst–Mundschenk, starým pravopisem Obrist-Mundschenk), zpočátku jen číšník (pincerna, pocillator, buticularius, scenco, schenk) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník (dapifer) a mečník (ensifer). Tradici úřadu lze vystopovat na merovejských a karolinských královských dvorech.

V Čechách je doložen v polovině 12. století. Ve Svaté říši římské měl hodnost arcičíšníka (německy Erz-Mundschenk, latinsky Archipincerna) český král.

České království

[editovat | editovat zdroj]

V Českém knížectví se číšník připomíná od poloviny 12. století (1147) za vlády Vladislava II. (vládl 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o péči o vinné sklepy, dozor nad zásobováním dvora nápoji (vínem) a přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. Úřad vykonávali příslušníci rodu Bavorů, Hroznatovců, Vítkovců, Divišoviců, Buziců, Markvarticů. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti, číšník byl od roku 1337 dědičný v rodě Vartemberků,[1] od 16. listopadu 1627 Slavatů z Chlumu a Košumberka a konečně po jejich vymření od 25. dubna 1716 Czerninů z Chudenic.[2] Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích.

Nejvyššímu číšníkovi byl podřízen podčíšník neboli podčeší (subpincerna), který přímo obsluhoval při stolování. Během korunovačního obřadu v katedrále nejvyšší číšník nesl pozlacený soudek červeného vína jako připomínku eucharistické oběti, zatímco jeho příručí postříbřený soudek bílého vína.[3] Soudky pak byly položeny na bíle prostřený stolek v presbytáři.[4] Na korunovační hostině nejvyšší číšník podával králi číši, zatímco podčíšník mu víno naléval z konvice.

Seznam nejvyšších číšníků Českého království

[editovat | editovat zdroj]

Od nejstarších dob

[editovat | editovat zdroj]

Dědičně v rukou Vartenberků

[editovat | editovat zdroj]

Dědičně v rukou Slavatů

[editovat | editovat zdroj]

Dědičně v rukou Czerninů z Chudenic

[editovat | editovat zdroj]

Seznam podčíšníků Českého království

[editovat | editovat zdroj]
  • 1185 Diviš
  • 1194–1195 Jaroš
  • 1211 Paulík
  • 1222 Holach
  • 1227 Albert
  • 1232 Beneda
  • 1232–1234 Jiljí čili Idík
  • 1233–1234 Sezima
  • 1251 Bedřich
  • 1251–1252 Oldřich Zajíc
  • 1232–1238 Zbraslav z Miletína
  • 1251–1267 Oldřich Zajíc z Valdeka
  • 1261–1277 Oneš z Onšova
  • 1264 Bedřich
  • 1268 Protiven
  • 1308 Albera
  • 1483 Jindřich z Tandorfa[14]

Moravské markrabství

[editovat | editovat zdroj]

Seznam nejvyšších číšníků Moravského markrabství

[editovat | editovat zdroj]
  • 1203–1213 Sulislav
  • 1226 Vilém
  • 1228 Miroslav
  • 1233–1237 Lupold
  • 1239–1245 Vilém
  • 1240–1249 Lupold
  • 1253 Volfram
  • 1256 Diviš
  • 1262–1267 Oneš
  • 1268–1272 Nezamysl
  • 1284 Jaroslav ze Šternberka
  • 1303 Protiva z Dúbravice
  • 1327 Oldřich z Kesinku
  • 1334 Oldřich z Kesinku
  • 1381–1382 Čeněk z Rovečné
  • 1384–1385 Heník z Valdštejna
  • 1481 Václav z Boskovic

Seznam podčíšníků Moravského markrabství

[editovat | editovat zdroj]
  • 1203 Petr
  • 1222–1224 Svatoslav
  • 1226 Milič
  • 1232 Idík I. ze Švábenic († 1268)
  • 1233–1234 Sezima
  • 1234 Idík

Svaté říše římská

[editovat | editovat zdroj]

Seznam dědičných číšníků ve Svaté říši římské

[editovat | editovat zdroj]

Český král jako arcičíšník propůjčil úřad dědičného říšského číšníka hrabatům Schenkům z Limpurgu (Schenken von Limpurg) a od roku 1714 hrabatům z Althannu.

(* ?–? Erasmus ze Starhembergu[15][pozn. 2], císařský nejvyšší číšník)

Rakouské země

[editovat | editovat zdroj]

Horní Rakousy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Barthů z Barthenheimu.[17]

  • ?–? Rudolf ze Sinzendorfu (1620 Ernstbrunn – 29. 11. 1677)
  • ?–? Jiří Ludvík ze Sinzendorfu (17. 1. 1616 – 14. 12. 1681 Vídeň),[18] říšský hrabě (1648), nejvyšší hofmistr císařovny Eleonory[18]
  • ...
  • ?–? Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu (26. 12. 1671 Vídeň – 8. 2. 1742 Vídeň),[18] také nejvyšší dědičný zemský kráječ, sudí a štítonoš v Horních Rakousích, nejvyšší dvorský a státní kancléř a konferenční minister[18]

Dolní Rakousy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Hardeggu.[17]

  • ?–? Julius z Hardeggu,[19] také nejvyšší stolník ve Štýrsku, nejvyšší dvorní maršálek císaře Ferdinanda I.[pozn. 3]
  • ?–? Jan Julius Hardeggu[20] (1676–1746)
  • ?–? Jindřich z Hardeggu,[21] také nejvyšší stolník ve Štýrsku[pozn. 4]
  • ...
  • ?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand Hardegg (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka

Úřad dědičného zemského číšníka (Erblandmundschenk, Erbschenkenamt) zastávali páni z Landesere, páni a hrabata z Stubenbergu (1322‒1345 často, poté znovu teprve od roku 1361; v letech 1359‒1361 Bedřich z Walsee–Grazu a zároveň s ním Bedřich z Stubenbergu, místo Bedřicha z Walsee († červen/červenec 1362) Cholo z Saldenhofenu († 1374)). K úřadu náležel zemský soud, rybolov a desátek v Kapfenbergu (1443–1848).[22] Dědičný úřad zastávali Stubenbergové i v roce 1848.[17]

  • 1190 Erchenger (I.) z Landesere[22]
  • 1246 a násl. Erchenger (II.) z Landesere[22]
  • ...
  • ?–? Bedřich ze Stubenbergu († 29. 11. 1371)[23]
  • ...
  • ?–? Otto ze Stubenbergu († 4. 9. 1425)[23]
  • ...
  • ?–? Kašpar ze Stubenbergu(† 15. 9. 1524)[24][pozn. 5]
  • ?–? Kašpar ze Stubenbergu[25][pozn. 6]
  • ?–? Wolf ze Stubenbergu[26][pozn. 7]
  • ...
  • ?–? Rudolf ze Stubenbergu (1588–1620), úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu[7]
  • ?–? Jiří Zikmund ze Stubenbergu († 7. 9. 1632)[27]
  • ?–1639? Jiří ze Stubenbergu[28] († 21. 5. 1639 Štýrský Hradec)[29][pozn. 8]
  • ?–? Jan Jiří ze Stubenbergu († 9. 8. 1776)
  • ?–? Wolfgang ze Stubenbergu († 7. 6. 1800 Štýrský Hradec)[30]

Úřad dědičných číšníků (Oberst-Erblandmundschenk in Kärnten) v Korutanském vévodství zastával šlechtický rod Dietrichsteinů. Jako dědičné léno ho drželi i v roce 1848.[17]

  • ?–? Zikmund z Dietrichsteinu (13. 2. 1480 Hartneidstein – 19. 5. 1533 Finkenstein)[31]
  • ...
  • ?–? Zikmund Ludvík z Dietrichsteinu (?– 15. 10. 1653 Štýrský Hradec), říšský hrabě (1631)[32]
  • ?–? Jan František z Dietrichsteinu (1629–?), říšský hrabě (1690), také nejvyšší dědičný zemský lovčí ve Štýrsku[33]
  • ?–1698 Ferdinand Josef z Dietrichsteinu (25. 9. 1636[pozn. 9] – 28. 11. 1698 Vídeň), 2. (3). kníže, také dědičný zemský lovčí ve Štýrsku a císařský nejvyšší hofmistr[34]
  • ?–? František Adam z Dietrichsteinu (30. 3. 1642 Štýrský Hradec – 20. 7. 1702 Vídeň)[35]
  • 1698–1708 Leopold Ignác z Dietrichsteinu (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)
  • 1708–1738 Walter Xaver z Dietrichsteinu (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov)
  • ?–? Jan František Gottfried z Dietrichsteinu (26. 12. 1671 Štýrský Hradec – 20. 2. 1755 Vídeň)[36]
  • 1738?–1784 Karel Maxmilián z Dietrichsteinu[37] (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov), 5. (6.) kníže, nejvyšší hofmistr, nejvyšší dvorský a dědičný zemský lovčí ve Štýrsku, nejvyšší císařský dvorský maršálek[38][37]
  • ?–? Dismas z Dietrichsteinu[pozn. 10] (29. 11. 1698 Štýrský Hradec – 25. 4. 1783 Štýrský Hradec), také nejvyšší dědičný zemský lovčí ve Štýrsku[33]
  • ...
  • ?–? Jan Křitel Karel z Dietrichstein-Nikolsburg-Proskau-Leslie (27. 6. 1728 Mikulov – 25. 5. 1808 Vídeň), 6. (7.) kníže, také nejvyšší dvorní a zemský lovčí ve Štýrsku, císařský nejvyšší štolba, vyslanec v Dánsku[39]
  • ?–1825 Josef Karel z Dietrichsteinu (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)

Kraňsko a Vindická marka

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1622 získali úřad nejvyššího číšníka v Kraňsku Eggenbergové.[40] Po rodině Eggenbergů v roce 1719 udělil císař Karel VI. dědičnou hodnost Cobenzlům.[41] Po jejich vymření úřad převzal rod hrabat Coronini z Cronbergu,[41] zastávali ho i v roce 1848.[17]

  • ?–? Jan Kryštof z Tschernemblu[42][pozn. 11]
  • ?–? Jan z Tschernemblu[43][pozn. 12]
  • ...
  • 1622 (2. 2.)[44] – 1634 (18. 10.) Jan Oldřich z Eggenbergu[40] (1568 Štýrský Hradec – 18. 10. 1634 Lublaň), také nejvyšší dědičný zemský komorník ve Štýrsku[44]
  • 1634–1649 Jan Antonín I. z Eggenbergu (5. 2. 1610 Vídeň – 12. 2. 1649 Lublaň)
  • ?–1710 Jan Kristián I. z Eggenbergu (7. 9 1641 – 14. 12. 1710 Praha), také nejvyšší dědičný maršálek v Rakousích, nejvyšší dědičný zemský komorník ve Štýrsku[45]
  • ?–1713 Jan Seyfried z Eggenbergu (13. 8. 1644 – 5. 11. 1713 Štýrský Hradec)
  • 1713–1716 Jan Antonín II. z Eggenbergu (1669–1716)
  • 1716–1717 Jan Kristián II. z Eggenbergu (1704–1717), ultimus familiae
  • 1717–1719 neobsazen
  • 1719–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl[41] (30. 5. 1664 Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742 Vídeň), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici
  • ?–1770 Karel Jan Cobenzl (21. 7. 1712 Vídeň – 27. (20.?) 1. 1770 Brusel), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici[46]
  • ?–1797 Guidobald (Guido) Cobenzl (13. 1. 1716 Lublaň – 11. 10. 1797 Gorice), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici[46]
  • ?– 1809 Jan Ludvík Cobenzl (21. 11. 1753 Brusel – 22. 2. 1809 Vídeň)[zdroj?]
  • ?–1810 Jan Křtitel Filip III. Cobenzl (28. 3. 1741 Lublaň – 30. 8. 1810 Vídeň), také nejvyšší dědičný zemský stolník a nejvyšší dědičný zemský sokolník v Gorici[46]
  • 1810[47]–1848? Michael Coronini z Cronbergu[pozn. 13] (31. 8. 1793 Gorice – 29. 5. 1876 Paříž), univerzální dědic Cobenzlů,[41] také nejvyšší číšník v Gorici a Gradišce[zdroj?]
  • ?–1885 Kryštof Filip Arnošt Coronini z Kronbergu (20. 1. 1815 Paříž – 18. 3. 1885 Gorice)[48]
  • ?–1887 Artur Štěpán Arnošt Coronini z Kronbergu (26. 11. 1837 Lublaň – 19. 12. 1887 Gorice)[48]
  • ?–? Alfréd Jindřich Arnošt Coronini z Kronbergu[49] (5. 8. 1846 Savenstein//Boštanj – 12. 12. 1920 Gorice)

Gorice a Gradiška

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[17]

  • ?–? Bedřich Lanthieri z Paratico (1716 Erlau (Uhry) – 23. 8. 1773 Marburg a. d. Drau),[30] také nejvyšší dědičný sokolník v Kraňsku a Vindické marce[30]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Spauru.[17]

Salcbursko

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Küenburgu.[17]

  • ?–? Alois z Khünburgu (21. 11. 1775 Maribor – 28. 9. 1839 Štýrský Hradec)[50]
  • ?–? Vilém z Khünburgu (26. 8. 1800 Gleinstätten – 18. 4. 1870 Gleinstätten)[50]

(maďarsky főpohárnok, latinsky pincernarum regalium magister, německy Oberstmundschenk)

  • ?–? František Dersffy de Szerdahely[51][pozn. 14]
  • ...
  • 1525–1526 Ladislav More de Chula[52]
  • 1527 Jan Bánffy de Alsó Lindva[52]
  • 1527–1533 Antonín Lossonczy[52]
  • 1534–1571 Kryštof Batthyány[52]
  • 1571 Michal Vardai[52]
  • 1571–1587 neobsazeno
  • 1587–1599 Šimon Forgách de Ghymes[52]
  • 1599–1604 Jiří Thurzo de Bethlenfalva[52]
  • 1604–1607 Zikmund Forgách de Ghymes[52]
  • 1608–1609 Ondřej Dóczy de Nagy Luche[52]
  • 1610–1618 Jiří Drugeth de Homonna[52]
  • 1618–1622 Stanislav Thurzo de Bethlenfalva[52]
  • 1622–1625 Kryštof Bánffy de Alsó Lindva[52]
  • 1625–1641 Ladislav Pállfy z Erdődu[52]
  • 1641–1663 Adam Forgách[52]
  • 1663–1666 neobsazeno
  • 1666–1687 Kryštof Batthyány[52]
  • 1687–1693 Adam Batthyány[52]
  • 1693–1723 František Batthyány[52]
  • 1723–1751 Ludvík Batthyány[52]
  • 1751–1758 neobsazeno
  • 1758–1771 Pavel Balassa de Gyarmath[52]
  • 1771–1778 František Dőry[52]
  • 1778[52]–1786[52] František Xaver Koller de Nagybánya[53][pozn. 15]
  • 1787[52]–1812[52] František Zichy z Vasonykeő[54] († 8. 8. 1812)
  • 1812–1814 Josef Haller de Hallerkeő[52]
  • 1814–1822 František Koháry de Csabragh[52]
  • 1822–1824 neobsazeno
  • 1824–1838 Ignác Eötvös[52]
  • 1839–1847 Jan Keglevich de Buzin[52]
  • 1847–1848 Štěpán Szerencsy de Szigeth[52]
  • ...
  • ? (určitě 1865/66)–? Antonín Majláth
  • ?–? Emerich (Imre) Mikó (4. 9. 1805 Zabola – 16. 9. 1876 Kolozsvár)
  • 1876–? neobsazeno
  • ? (určitě 1881) – 1894 Mikuláš (Miklós) Bánffy z Losoncze (1801–1894)
  • ?–? Tassilo Festetics de Tolna (5. 5. 1850 Vídeň – 4. 5. 1933 Keszthely)
  • ?–1912 (27. 6.) Bedřich (Frigyes) z Wenckheimu (20. 10. 1842 Milán – 27. 6. 1912 Ó-Kígyós)
  • 1912? (určitě 1913)–1918 Mikuláš IV. Esterházy z Galanty[55] (3.[55] nebo 5. 7. 1869 Vídeň – 6. 4. 1920 Šoproň)
  1. Palacký uvádí Vaňka či Václava z Vartenberka pro roky 1337 a pak 1352–1357, v roce 1343 Zbyňka Zajíce z Hazmburka. Dle Kasíka jde o omyl/záměnu, Zbyněk Zajíc v té době zastával úřad nejvyššího stolníka.
  2. Manžel Anny ze Schaunbergu.[15]
  3. Manžel Gertrudy z Ebersteinu.[19]
  4. Manžel Anny Marie z Thurn-Valsassiny.[21]
  5. Manžel Hippolyty z Polheimu.[24]
  6. Manžel Barbory Bánffy.[25]
  7. Manžel Zuzany Pöglové z Reiffensteinu a Arbergu.[26]
  8. Manžel Zuzany Alžběty z Lengheimu († 9. 2. 1660).[28][29]
  9. Narozen 5. 7. 1628 ve Vídni.[34]
  10. Jan Křtitel Dismas Josef z Dietrichsteinu
  11. Manžel Markéty ze Schärffenbergu.[42]
  12. Manžel Barbory ze Starhembergu.[43]
  13. Jan Antonín Michael Coronini z Cronbergu.[48]
  14. Manžel Voršily Császár de Lánzsér.[51]
  15. Manžel Marie Dominiky z Orsini-Rosenbergu (12. 1. 1763 – 19. 11. 1820 Štýrský Hradec).[53]
  1. NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
  2. a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  3. a b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  4. VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 194. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. Dostupné online. S. 58–71.
  6. PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89. Dostupné online.
  7. a b KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 99. Dostupné online.
  8. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 731. 
  9. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 296
  10. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203, 210
  11. KOVÁŘ, Matěj. Korunovace císařovny Alžběty, chotí Karla VI., na královnu českou dne 8. září 1723 (dokončení). S. 129–139, zde 133. Sborník historického kroužku [online]. Družstvo Vlasť. Roč. (1904) V., čís. 3, s. 129–139, zde 133. Dostupné online. 
  12. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 99
  13. Ottův slovník naučný. 6. díl. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 
  14. MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326. 
  15. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 447
  16. Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1836. Neunter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1836. Dostupné online. S. 54–55. (německy) 
  17. a b c d e f g h FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]
  18. a b c d Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1431
  19. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 206
  20. KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dostupné online. (německy)
  21. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 207
  22. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy) 
  23. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 59
  24. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 686
  25. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 132
  26. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 254
  27. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 252
  28. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 307
  29. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 969
  30. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 936
  31. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 446
  32. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 443
  33. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 441
  34. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 453
  35. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 444
  36. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 440
  37. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 454
  38. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 256
  39. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 455
  40. a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001. 344 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 81 a 83. 
  41. a b c d Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 278
  42. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 176
  43. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 177
  44. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 512
  45. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 515
  46. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 280
  47. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 334
  48. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 337
  49. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 338
  50. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 387
  51. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 551
  52. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Poharnici [online]. Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-08-10 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1138
  54. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 323
  55. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 555

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. ISBN 80-7204-081-2. S. 76. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48. 
  • KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. S. 58–71.
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]